Psát report z koncertu, kde hraje vaše kapela, je jedna z nejtrapnějších věcí, co se může stát člověku, co hraje v kapele a současně píše o hudbě. Ale co máte k***a (ani za takové situace se "kurva" neříká, do piče už, jak malé děcko, vole, kolikrát ti to mám říkat, jakoby krupičáku?? - pozn. korektora) dělat v situaci, kdy jste na žádném jiném koncertu už pár měsíců nebyli? Můžete třeba předstírat, že ta vaše kapela neexistuje a psát jen o těch ostatních. Tak pojďme do toho.

Důležitý je hned na úvod říci, proč se to tu děje. Sedmička je nejdéle fungující hudební klub v Praze. Už přes padesát let. Možná i v celé zemi. Za tu dobu odkojila generace metalistů, pankáčů i raperů. Na Sedmičce jsem zažil jedny z nejlepších akcí. Viděl jsem tu před dávnými léty začínající kapely, které v současnosti headlinují ty největší metalové festivaly. Stejně tak domácí legendy nebo podzemní projekty jen pro pár lidí. Nejde začít jmenovat, protože ten výčet by byl nekonečný. To je důvod, proč jsem se po měsících moc rád vrátil. Navíc s možností Sedmičce pomoci. Jako mnoho z míst, které živí koncerty, má Sedmička nyní problém. Koncerty nejsou a klub je zavřený. Proto kolektiv Kreas zorganizoval v létě sérii koncertů s názvem Infuze, což byly klasické koncerty na podporu klubu. Při druhé vlně uzavření, kluci z Kreasu vymysleli benefiční Stream.

Na Strahov dorážím někdy v pět. Skoro to tu nepoznávám. U baru je zima a všude jsou roztahaný káble od kamer. V klubu je typ lidí, který jsem tu nikdy neviděl. Studenti z ČVUT, kteří sestavují velín, ve kterém sídlí režie celého streamu. Začínají se pozvolna trousit i kapely a ostřílený rozhlasový moderátor Marek Hadrbolec sbírá odvahu na své první videorozhovory. Před klubem čadí pár lidí a místní študáci, co kolem chodí do kolejního obchodu pro instantní nudle, zvědavě pokukují, cože se to tady vlastně děje.

Prostor dole se zaplňuje orouškovanými figurami, což vyhání teplotu v prostoru lehce nahoru. Legenda zvukového pultu, Kuře z VITACITU, komunikuje s ostatními v místnosti a vyzařuje z něj energie, jakou jsem u něj nikdy neviděl. Je jasné, že jde o speciální událost. Divný koncert bez lidí. Jen s kamerami a nejužším crew z klubu. Účast ostrouhaná na kost. Před první zvukovkou probíhají videorozhovory. Ty se pak budou vysílat předtočené v době, kdy budou kapely zvučit.

V půl osmé výkop s pražskou kapelou NARCOSA. Na čas. Přes dvacet minut crustových kolovratů a deathmetalové plísně, jejich třetí koncert, ale sestava smrdí zkušenostma. Lidi z Encore, Gomora, Black Aspirin, Capsaicin, Fear Of Extinction. Politicko-ekologická agenda nacpaná do textů. Zvuk na místě tišší, než jsem na Sedmičce zvyklý. Super, nebude mi pískat v uších. Stále mě pronásleduje pocit, že je něco špatně. Klub, ve kterém hraje kapela bez lidí, působí přízračně. Těch pár lidí, co drží zvědavé objektivy kamer, situaci nevytrhnou. I tak jsem neskonale vděčný, že se toho můžu účastnit.

Krátká přestavba a JONESTOWN. Hrají skoro dvacet let. Vrací se v sestavě, se kterou kapelu začínala, s obrem Brianem Evansem u mikrofonu. Jeho znám z mnoha jiných kapel, JONESTWON mají u mě dnes premiéru. Jednoduchý hardcorepunk s crustovým smradem má právě v dlouhánu Brianovi, původem z Pennsylvanie, tu největší oporu. Sampler na notovém stojánku chrlí intra skladeb a Donald Trump v arsenálu samozřejmě nechybí. Tady mám čím dál tím větší pocit, že to publikum tu chybí hrozně moc.

Třetí kapelou jsou I AM PENTAGON. Hardcorové devedesátky jsou zpět. Banán se před koncertem ptá, jestli kameramanům bude vadit, když se bude pohybovat v „hledišti“. Těžkotonážní začátek se skladbou, po které se bude jmenovat i rodící se deska, která by co nevidět měla vyjít na Pushteek Records. Příčetnost. Nové skladby mají obecně mnohem organičtější a syrovější fazónu. To mi v minulosti trochu chybělo. Najednou je přede mnou jinej svět. I AM PENTAGON se podařilo vyčarovat atmosféru, při které nevadí, že lidi nejsou. Petr, co má koncert fotit, zapomíná na foťák a v rohu klubu hází hřívou. Nedivím se. Pro mě možná nejlepší koncert I AM PENTAGON, co jsem kdy viděl. Při předposlední skladbě teče krev. Na konci vzkaz do Polska, kde vláda zakazuje jít na potrat i ženám, jež počaly plod při znásilnění. 

V deset je hotovo. Byl to zvláštní večer. Všichni se vydávají domů a já z té energie prázdného koncertu žiju doteď. Není to nic, na co by si chtěl člověk zvykat, ale je to alespoň něco. Navíc pro dobrou věc. Na stream se prodalo přesně 666 vstupenek a vybralo pár desítek tisíc na to, aby Sedmička mohla dál pokračovat. Podporujte vaše regionální místa, ať ve chvíli, kdy se kulturní svět vrátí, je kam chodit. 

Záznam z celé akce: https://www.youtube.com/watch?v=Sf5fga_tysE&t=2665s